Autor: Petr Himmel

Kniha bude v prodeji od 1.srpna 2019

Ilustrace: Daniel Havel

Jak popravdě to bylo

Událo se v dávném čase, v dobách kdy lid v ledacos věřil, v časech kdy pověstí nebylo, neb vše co stalo se, bylo zde součástí i skutkem.
Příběhů mnohých po staletí lid místní již vyslechl i povyprávěl, příběhů mnohých dohledal jsem i já, a snad přednesl to, jak se stalo, a jen to správné. Možná jsem si přidal, možná cosi pozapomněl.
Vše v mé knize svatou pravdou, neb vypravěčů či faktů nezlomných dohledal jsem pro Vás a to nejen ve svazcích letopisců, děl písmáků i tiskovin a faktů leckterých.
 
Písmáci či letopisci namnoze zachytili pradávné to dění, tedy oněch tajemných příběhů našeho kraje. Pověstí či jen zmínek v textech jiných, poskytujících vědění o mnohdy až tajuplných událostech

Původní obyvatelé, tedy lidé po generace původně zde žijící, udržovali si povědomost o statečných skutcích a prapodivných i nevysvětlitelných dějích ve svém rodném kraji.
Konali tak mnohdy nevědomky. Třeba jen tím, jak svým potomkům, když je při práci či před spaním konejšili a všemožné pohádky vyprávěli, které spolu s jinými příběhy, někde hluboko v jejich nitru zakořeněnými, stejným a nenásilným způsobem do jejich duše také nesmazatelně vtiskli.

Dnes však prastaré příběhy našeho kraje trpí, chřadnou, jakoby ochořely a žel také často umírají. Pradávné pravdy, či chcete-li pověsti, jen pramálo se vyprávějí.
Upadají v zapomnění.

V této knize, která je mou prvotinou, jsem se pokusil prastaré příběhy oživit. Zda se to povedlo, posuďte sami.

 

Petr Himmel  

_______________________

 

…   „Polykal jsem andělíčky a modlil se k bohu. Zřel jsem tam stát hodně lidí, stát u mého hrobu. Kříže nesli, plačíc všichni, hudba teskně hrála. Matka moje milovaná u hrobu též stála.“  …

_____

…   „Pokousaná tu i tam jsem, vlas zcuchaný, prsa ta mě celá bolí, a té krve v mém loži! Však ta asi moje není. Na celičkém těle kousance a škrábance, však nikde nekrvácím. Prapodivná bolest v břichu, to jak farář včera kázal?!“   …

_____

…    „Tak to není, povídačky.“ Ozve se hospodský Markus. „To je to nedomrlo, ten kripl od ševce Herrschustera z Výsluní. Nikdo dávno nedává jim bot, že z nich cítí jeho pot.“   …

_____

…   Neváhal! Lano měl. Měl troud i škrtadlo. Spustil se komínem dolů. Cítil, tajemný zápach podzemí, cítil, jak dostal se až k samotnému konci lana. „Kolik pak mi tak chybí k dosáhnutí na zem?“ Odplivl si, a skoro v ten samý okamžik zaslechl plesknutí své sliny. „Jen maličký kousek a ocitnu se v kobce plné pokladů.“    …
 
Kde zakoupit      Kalendář akcí